Kdo je? Ing. Jaroslav Winter

V dalším díle našeho seriálu “Kdo je?” se nám představí jeden z našich nejvýraznějších členů, a to Ing. Jaroslav Winter!

Kdo jste a co děláte?

Pocházím z Broumovska. Můj děda byl úspěšný sedlák. Díky tomu měl problémy s tehdejším režimem. A já následně „špatný kádrový profil“. Přesto se mi povedlo dostat se na střední a následně vysokou školu. Šlo o vysokou školu zemědělskou. Fakulta mechanizační. Jsem vlastně takový zemědělský strojař. Po absolvování školy jsem pracoval na různých, postupně i vedoucích pozicích ve Státním statku Broumov. V roce 1991 jsem ze zemědělství odešel a začal s kamarádem z mládí podnikat v oblasti prodeje a servisu automobilů. Už v roce 1992 jsme otevřeli prodejnu a servis vozů Škoda v Broumově. Následně v listopadu 1992 jsme otevřeli v Brně první oficiální zastoupení značky Volvo (tehdy ještě v Československu). V dubnu roku 1993 zastoupení značky Mitsubishi v Hradci Králové. Následně jsme realizovali dovoz vozů Rover, Land Rover, MG a MINI z Anglie. Aktivit jsme měli hodně. U Mitsubishi v Hradci Králové jsem jako spolumajitel společnosti KODECAR HK zůstal do dnes. V roce 2005 jsme začali zastupovat i značku Mazda a od loňského roku značku MG. A už to měnit nebudu. Zatím mne to stále baví. I když důchod se blíží.

Od kdy jste v ODS a co Vás do ní přivedlo?

V ODS jsem už hodně dlouho. Ani přesně nevím od kdy. Tipuji, že už to bude možná už 25 let. Do Hořic jsem se přistěhoval, myslím, v roce 1996. A dění v Hořicích mne vždy zajímalo. Tehdy mne oslovil Zdeněk Lhota, jestli bych se nechtěl v Hořicích nějak angažovat a přispět k podpoře nutných a pozitivních změn. A jestli bych nevstoupil do ODS. Souhlasil jsem. Neměl jsem s tím problém. Vždy jsem zastával názor, že je lepší se angažovat, pomáhat prosazovat rozumné věci než u piva všechno kritizovat. Já shodou okolností prožil celý revoluční týden po 17. listopadu 1989 v Praze. Byl jsem svědkem zásadních událostí, které určovaly následný vývoj. Tak si dobře pamatuji, že pro každou změnu je potřeba něco udělat.

Co byste na Hořicích rád změnil?

Samozřejmě bych rád, aby Hořice byly to nejlepší místo pro život. Je to taková otřepaná fráze. Bohužel už asi Hořice nikdy nebudou průmyslovým centrem s nabídkou spousty atraktivních pracovních míst. Ale mohou být dobrým místem k bydlení, kde budou pro občany vytvářeny podmínky pro kulturní a společenské vyžití, kde budou podmínky pro sport a zajištěny všechny potřebné služby pro občany, kde budou vytvářeny příznivé podmínky pro živnostníky i podnikatele. A samozřejmě kde bude podporována bytová výstavba. K tomu je potřeba fungující a vstřícná samospráva. Městský úřad tady musí být pro občany a rozvoj města řídit v zájmu občanů. Nemyslím, že je vše špatné. V této oblasti je ale stále co zlepšovat. A s ohledem na současnou situaci nejen mezinárodní, ale i například v energetice nás čekají velké výzvy. Díky svým životním a podnikatelským zkušenostem bych k řešení těchto záležitostí mohl přispět.

Co máte na Hořicích nejraději?

Kdysi jsem se do Hořic přistěhoval za partnerkou. Tu mám nejraději. Hořice jako město se mi líbí. Je to pěkné a klidné místo k bydlení. Bohužel to nedokážu náležitě docenit, protože hodně času trávím v práci. Ale mrzí mne, že kulturní a společenský život upadá. Vždyť už nemáme ani pořádnou restauraci, kam bych pozval návštěvu na posezení. S partnerkou máme rádi hory – v zimě lyžování, v létě výlety. A hory jsou blízko. Do Hradce blízko, ani do rušné Prahy to není daleko.

V motorsportu se na hraně pohybujeme výjimečně. Jízda za hranou má zpravidla vážné následky.
Znám spoustu politiků, kteří se na hraně pohybují běžně a často i za hranou. A kupodivu, většinou bez následků.

Jaká byla Vaše nejvyšší pozice v politice? Jakou s ní máte zkušenost?

Do politiky jsem nešel kvůli funkcím. Moje práce mne dostatečně materiálně zabezpečuje. Byl jsem několik volebních období hořickým zastupitelem. To není o politice, ale o lidech. Aspoň by to tak mělo být. Všichni by měli rozhodovat v zájmu občanů. Jedno volební období jsem byl krajským zastupitelem v Hradci Králové. Tam už ta politika a politikaření je cítit víc. Při práci ve výborech jsem měl možnost ovlivňovat řadu věcí včetně rozdělování krajských peněz. Vždy jsem měl dobrý pocit, když se povedlo „nalajnované“ toky peněz změnit tak, aby to bylo spravedlivější nebo účelnější. To byla pozitivní zkušenost. Do dalších krajských voleb už jsem neměl šanci. Dovolil jsem si oponovat tehdejší krajské předsedkyni, paní Horníkové. Výsledek byl posun na nevolitelné místo na konci kandidátky. Po volbách se ukázalo, že jsem měl pravdu. To byla negativní zkušenost. Stále jsou lidé, kteří „neunesou“ jiný názor nebo konstruktivní kritiku.

Politika je umění kompromisů, ale ne za každou cenu.

Co Vy a volný čas?

Času mi moc nezbývá. Moje práce je mým koníčkem a trávím v ní dost času. Ale ne všechen. Jsem příznivec motorsportu. S mojí firmou dlouhodobě podporuji 300 ZGH jako jeden ze sponzorů. Sice menší, ale už asi 15 let. Sám jsem v motorsportu aktivní. Letos už je to 20 let, kdy jsem se poprvé účastnil prvního závodu do vrchu. V roce 2003 jsem jednu sobotu na začátku prázdnin jel s rodinou do Broumova, kde mám chalupu. V Hronově jsem narazil na plakát, ten den se tam jely závody do vrchu – Orlický pohár. Na Pavlišov. Zastavil jsem u pořadatelů a když mi potvrdili, že může jet každý, přihlásil jsem se. Rodinu jsem vyložil a poslal je na stráň dívat se. A já si zkusil první závod. S taškami na víkend v autě. Dopadl jsem docela dobře – v první polovině startovního pole. Na auto bez jakýchkoliv úprav dobrý výsledek. Jen mne na rozdíl od ostatních upravených aut vůbec nebylo na trati slyšet. Zalíbilo se mi to. Pořídil jsem si auto jen na závody. Od té doby jezdím celkem pravidelně, posledních cca 8 let závody do vrchu v rámci mistrovství republiky. Není to jen motorismus. Baví mne cestování, potápění, muzika, hory už jsem zmínil. Dospěl jsem do let, kdy člověk zjišťuje, že nejen prací živ je člověk. A na světě nejsme jen kvůli práci.